SBÍRKA LŽÍ

Básně z let 1996 – 1997


1) RÁNO


„To, co tě nezabije, tě posílí.“


Anarchie na plátna kin neúprosně vyje
O zem zběsile hlavou mlátí,
z dcerou, matkou, bohem šílí.
Okna, ruce, opice
z alkoholu kocovina a přitom to není jejich vina.


„Život je prostě kolotoč. Netrap se, když jednu jízdu zmeškáš.“


Chtěl vítr ve vlasech.
Chtěl bít se s ďáblem.
Chtěl krev mít na těle a vláčet se blátem.
Tak vítr rozcuchal mu vlasy,
ďábel popálil jeho ruce
a krvavý tělo válelo se v blátivé stoce.


Lži svý na zeď teď vylepila,
aby čert pokoušel ďábla.
Pravdivá slova sem tam prohodila
tou sítí lidskýho hnisu.
Láska pak přišla náhle,
rosa padla na louku,
rozkvetla se.


„Lež je jako sněhová lavina: čím déle se valí, tím je větší.“


Je to těžký, když bolest tě trápí.
Je to těžký, když odcházíš.
Všechny ty krásný chvíle
bolest teď nahradí.


Dvě zlomený srdce,
ty co zlomil čas,
našli stejnou řeku,
aby spojili se zas.


Stín svůj droga překročila,
se smrtí ruku v ruce člověka uchopila.
Zatnul tedy pěsti,
sítě řek krve vyhrnuly se náhle na povrch.
Stoka cizí proudí tam,
hloubka, nekonečnost, sen a pán.


Hrob, místo setkání duše a ráje.
Domov věčný a nekonečný.
Tam, kde sídlí minulost.
Tam, kde leží nevítaný host.
Každý si životem předplácí své místo v zemi,
aby ulehl mezi těmi všemi (v orgiích na věky).


Oči jsou ústa duše všemluvné,
nekonečná propast do nitra.
Vidí svět stále slepě a přec pravdivě,
aby se pak uzavřeli do sna.


Smrt, ta neúplatná služebná.
Smrt, ta děvka ďáblem posedlá.
Brousí kosu jako divá,
aby máchnutím život ukončila.
Padá hlava k zemi,
posedlá touhou znovu žít.
Padá hlava k zemi,
a chce se jí z toho blít.
Smrt se směje dál,
(do prdele) já bych jí taky sebou chtěl.


Jestli najdeš tu věc,
která trápí tě teď.
Pak řekni mi
a já zbourám tu zeď.


Protože osud chtěl,
aby náš čas odešel.
Protože naivní kecy
a zkurvený věci
já říkat neuměl.
Ne, nechtěl jsem víc,
ale nezbylo mi nic
než tetování na rameni
a díra v srdci.
Byla jsi moje naděje,
když mě už všichni vykopli z postele.
Byla jsi mojí záchranou,
když si štěstí hrálo na schovávanou.
Teď jsem zpátky jen,
snad byl to zlej sen.


Hledal dlouho
a život šel dál.
Jak běžel čas tak nevšiml si,
že jeho chtíč se mu jen zdál.
Co vše měl,
však nevěděl.
Padá k zemi sláva.


Vždycky, když začneš vidět vrchol,
popadne tě touha jít výš.
Úspěch je jako alkohol
a pocit máš jak když sníš.
Najednou padáš,
ani nevíš jak.
Život ti dává masáž
a co pak?


Cítil svobodu a nekonečnost pocitů,
protože překonal tu hranici
bezpráví a neklidu.
Vlak se rozjel v dáli,
ale on už pevně na zemi stál.
Srdce zlomený už nepálí,
ale oheň plane dál.
Jel rychleji než vítr stačí vát.
Válel se tam, kde jen válet se smí Pán,
aby padnul na kolena
a tělo rozmetal.


Jsou pryč ty časy,
když milovala stíny.
Jsou pryč ty časy,
kdy učila se rýmy.
Holky lehký já nechtěl
Holky zpitý já přehlížel
Ale duch sna se smál
a já padal a padal dál.


Jsi na konci a slunce tě už nepálí.
Jsi na konci a život se nezastaví.
Tak znovu žít svůj sen.
Tak krutě si dál lhát,
že všechny co jsi miloval odešli.
Teď máš sebe, jenom sebe.
Jsi sám, když umíráš, to je lež!
Když chceš si dál tak lhát.
Jsi sám a život jde dál.
Dlouhej, krutej čas,
vrátí se zas.
Sen je lež a lež je pryč.
Pryč, teď ne.
Proč, teď ne.
Otevřít oči, vidět.
Nesnít a nebýt.
Hlava o zem spadla, krev, oči,
kouká a točí se láska.


„Zbabělec není schopen lásky, láska je výsadou chrabrých.“


Přišlo sem slunce
Přišlo slunce mezi nás
Už se sen nezdá
Už je jedno,
jak rychle běží čas.
Světlo lidí,
koukaj si do očí
a jejich ústa nemluví,
mlčí.
Zlatá voda a rudý nebe
Chladnej vítr je u mě a u tebe
Chladnej vítr, co nekončí
Chladnej vítr, kterej oči osuší
Chladnej vítr, co dává ti dech
Chladnej vítr, co tě zvedá,
když padáš po zádech.
Chladnej vítr, co hřeje tvý srdce,
který bije divoce a prudce.
Vítr naděje,
kterou zklamání přináší.
Vítr zítřka, co v dálce září (ráno).


Všude je klid,
lidi šílí.
Všude je ráj,
hlavou točí.
V mých rukách,
orgie světa.
Ďábel,
v mojí hlavě,
heroin.
Moje tělo,
jeden velkej stín,
točí, točí se do hlubin.
Oheň je led a led je svět,
pálí tě ústa,
budeš zvracet.
Pálí tě oči?
Tak se pochči
V mojí hlavě,
heroin.
Pálí stín,
prázdno,
je blbá děvka,
která sní,
která píchá,
si heroin.
V mojí hlavě,
prázdno.
Moje tělo, duše, ústa, ruce,
není a je,
slepej.
V mojí hlavě,
prázdno je,
nežije…


Hej černej člověče,
řekni mi proč.
Proč tvý srdce krvácí.
Proč se tvý oči tmou potácí.
Hej černej člověče.
Ty zkurvysynu.
Co děvky neměl.
Co ďábelský činy neprováděl
a stejně poznal zběsilost snu.
Jsi můj vzor.
Jsi moje tvář.
Jsi já, nejsi ty.
Tak podívej se mi do očí,
polib moje ústa,
spoj svý tělo a zničí,
zničí se tma.


„Všechny vítězství začínají vítězstvím nad sebou samým.“


Tma je smrt.
Otevírám rychle oči,
tepna života,
krev a voda.
Její vlasy a stíny jejího těla.
Její ruce a mysl je jemná ne pohled.
Její ústa však zkrejvaj jed.
Něžná tvář a slova.
Nežádá mnoho,
ale chce víc.
Drogou je láska.
To co vdechuješ do plic,
je kouř.
Černej dým plný citů.
Klíč od tvýho srdce i bytu.
Vzduchu je všude nadmíra,
než lásky v životě bývá.
Vzduchu je hodně,
ale důvěry po dně.
Ten mrak lásky,
co ti rozcuchal vlásky,
už se rozplynul,
a je věčný, tak jako Bůh a lehký krásky.
Příběh však nekončí!
Šukat ďáblovu děvku se nevyplácí,
mrdat boha a ze smrtí v orgiích spát,
byl bys blázen, jestli si chceš dál hrát.
Tma je smrt a hrobem to začíná,
příběh o lásce, která tě proklíná.


Bylo to jako sen,
stejně bláznivý a krásný.
Nebyl to jeden den,
co jsme svět užívaly.
Zlomený jsou srdce,
který nezahojí se.
Oči pro pláč
a prázdný ruce.
Dnes večer nejsi sama.
Já tě mám pořád rád.
Zítra to už bude lepší.
Ty musíš vstát.
Ráno rozbije tvůj smutek
a problémy rozplynou se větrem.
Ty musíš vstát,
aby jsi se zahřála,
života teplem.
Dnes večer neplač,
nejsi sama!


Tyto dny,
jsou jednou za život.
Tato chvíle,
není již,
je minulost.
Dětství.
Probouzí se.
Šlapat zase.
Chodník
Tyto dny,
běsníš a žiješ,
žiješ naplno.
Tato chvíle,
nejlepší je,
ale přijdou jiné,
a jedna tě zabije.
Tato chvíle,
je budoucnost,
není přítomnost,
Holka, je to blbost,
která stojí za to,
žít naplno.
(Bože to je idiot)


Teď už jen tenhle chlap,
co nebezpečí miloval,
seděl sám
a provaz,
co mu krk obmotal,
se stáhnul naposled.
Svou oprátku si nesl životem
a pak,
když podíval se dolů,
viděl noc a hvězdy.
Světlem vítr protek
Jen živej smutek
Chtěl mít obzor v očích,
byl sám,
nevěděl, co si počít.
Bylo to těžký,
čísla roků, dívek a přátel
co miloval
Byl on sám.


Poznat tenhle svět
zdálo se mu snadný a krásný.
To co poznal byl jed,
pekelný dveře za ním práskly.
Jeho hladina byla vysoká
pod ní smutek a vztek,
který se ve vlnách pomalu vlek.
Na východu oprátka vysela
on se světla nebál
Pevně kráčel vzhůru
pod nohama zem.
Neví, jestli usíná.
Neví, jestli umírá.
Naději měl i teď,
neumřela tak jako vše kolem,
tak jako svět.
Viděl jak jí jiní ničí.
Viděl lidi umírající v chtíči.
Chyboval,
možná méně než druzí.
Burcoval svou mysl,
někdo jí však dusí.
Pocit měl,
jak když žije.
Pálil ho vztek na jiné.
Jiný byl ale on!
Někdo odnesl jeho oči, uši a duši.
Neviděl a neslyšel jak jeho srdce buší.
Když zvedl hlavu
a díval se do nebe…
Chtěl poznat svět,
to co však nepoznal,
byl on sám!


„Kdybych se v noci probudil a nevěděl kde jsem, odveď mě na jatka. Počkám tam s telátkem.“


Asi jsem chtěl moc.
Proč spadl náš most
a na něm já stál?
Pokud není pryč minulost.
Proč chci stále být u tebe?
Proč chci, aby tvůj stín pořád mě kryl?
To, co jsme prožili.
To, po čem jsme toužili.
Už se nevrátí čas,
který nás neúprosně bil.
Jeli jsme, každý jinou cestou.
Potkali jsme se i přes to.
Slunce stále tam zapadá,
je tam stále rajská zahrada
a naše vzpomínky. 


To, co mám rád
Dravost a smyslnost,
živočišný sex,
rozpálený klín a vášeň,
která bere dech,
rychlou jízdu na motorce
a žhavý západ slunce.
Dívky něžně milující,
tužku černě malující.


„Když si nelžeš, tak každá lež je pravda.
Člověk není sám, dokud ví, že ostatní jsou s ním.
Doopravdy začneš milovat, až když nemáš k lásce sil.“


„Rozbitý zmatek“
Časy se mění
To co jsi chtěla
a co chci,
Ty víš kdo jsem,
ty víš co dokážu.
Viděl jsem tě smutnou
Teď se rozhoduješ
Ukázat mi to samé?
Já vím, že jsem spal
v řece plné lží.
Já mám mojí svobodu,
ale ne moc času.
Pouta se prolomily
Slzy musí být pláč
Zkusit jiný žití,
předtím než budu muset zemřít.


Slyšel jsem mnoho písní,
těch zamilovanejch,
slzy se mi hrnuly do očí
a já nechtěl věřit tomu,
že něco začíná a zase končí,
že to nebude nikdy stejný,
že lidi se mění,
že čas běží.
Věřím jen v lásku,
kterou cítím stále v sobě.
Lidi přijdou a  zase odejdou,
život bez víry já nechci žít,
chci jen s tebou být.
Všechno, co tě v životě potká,
zanechá vzpomínku,
ale já jí nechci být. 


 2) CHVÍLE 


„Konečně 26. 9. 1996“
Když jen srdce prázdný máš,
když se sám sebe stokrát ptáš,
kde tvoje vina hnízdí,
kde tvoje láska je.
Když si s chutí odpovídáš,
že lži padaj do ráje.
Tam, kde jsi včera spal,
a kde dnes snídáš,
tam tvoje tělo je.
Tvoje lásky, tvoje keci, tvoje lži
se do pekla náhle propadli.
Chceš-li cítit, milovat a se smát,
musíš svojí duši roztrhat.


Včera jsem potkal svůj stín,
stín života, co jsem prožil,
věci po kterých jsem toužil.
Zítřek svítí jasně,
já už nejsem v bahně.


„Kdybych žil ještě jednou, dopustil bych se týchž hloupostí a chyb, ale snažil bych se je udělat dřív.“


„Úvodem“
Úvodem bych chtěl říct,
že vše vyjádřené slovy
je pocit o stavech mojí mysli,
nekonečný noční můry,
záchvaty štěstí,
o tom, jak jsem dostal pěstí,
a samozřejmě o lásce
o který je vlastně všechno bytí.
Je to nevyléčitelnej vir duše.
Je to vulgární spleť zmrdlejch keců.
Je to to nejkrásnější, život…
Je to západ a východ,
dnešek a zítřek…
Je to zachycení vývoje názorů,
lásky, myšlení, šílení a vztahu
jednoho člověka…


„Závěrem…“
….Hm….


„Pokusy“
Někdy spím, někdy sám,
někdy sním, někdy se chci rvát,
někdy smát, někdy lhát,
někdy dávat a brát.
Máš mnoho přátel,
co vědi jak lidem přát.
Znáš mnoho věcí,
za který se chtěj prát.


„Kecy“
Jsou dny, kdy tě nenávidim
a kdy tě mám rád.
Jsou noci, kdy chce se mi zabíjet
a kdy můžu klidně spát.
Jsou chvíle, kdy jeden je svět
a chvíle kdy chce se mi z něj zvracet.
Někdy říkám věci,
takový jaký jsou.
Mám otázky,
který na nervy lezou.
Někdy říkám věci, přehnaný a směšný,
málokdo chápe,
proč jsou tak běžný.
Nikdy nedusim svý city
a prožívám je naplno.
Pořád dělám chyby
a jsou mi vším.
Píšu nesmysly
a bláznivě se chovám,
ale ty nejkrásnější chvíle
jen pro tebe si schovám.


„Zbitej pes“
Zbitej pes tady jen zbyl po mě
a stejně zlomil tvý srdce.
Po dlouhou, dlouhou dobu,
měla zavřený oči.
A já myslým stejně.
Jen zbitej pes ležel na ulici
někdo mu dal přes palici.
A já to byl.
Seděl jsem na silnici,
a měl jsem po opici.
A pak se náhle, a pak se náhle,
poblil.
Jen zblitej pes tady po mě zbyl,
a nikdo se tomu nedivil.
Lásko já nejsem ten chudák,
co má studenej čumák.
Toho, koho teď znáš,
koho denně potkáváš,
já někde v ulicích,
v nekonečnejch silnicích,
ztratil.


„Velké bolesti jsou němé.“


 „Cenzura“
Když se podívám na svět,
vidim ho zkaženej a teplej krví.
Vidím jak některý věci páchnou a smrdí.
Vidím to vesele a s chutí,
nakopu se do říti.
Když se podívám na sebe,
vidim se jak ten svět snil sen.
Vidím tebe, modrý nebe.
Nevidim krev, smrt, prd.
Čůrám na záchodě a taky tam serou,
serou se z životem
a drogy berou.
Propíchnout, opíchnout,
pustit si žilou,
házet hlavou,
kalhotky stáhnout.
Motá se ti ještě,
v tý tvý škebly,
co  jsi provedl a že skončíš,
v pekle?
Najdeš chvíli v životě,
kdy jsi byl(a) opravdu svoje?
Vidim tmu, která znamená nic.
Vidim zlomenou lásku a mnoho bolesti,
v tom čemu říkaj vrazi,
srdce, já kámen s duší,
buší a buší.


Řekni mi, co teď chci,
chci bejt  na dně,
válet se v bahně?
Když vím, že horší to už nebude,
mám radost a stojím pevně,
protože smutek je ve mě.
Protože moje krev je stále rudá,
protože život není ostuda.
Tam je krásný to,
že začínat stále se dá
a ty víš, že až se zejtra probudíš,
budeš to ty, kdo žije.
Lidi jsou různý,
většina neví co chce,
lžou si do očí,
podávaj si ruce.
Je to něco s čím se smířit nedá,
dopadne to stejně…
Blééé…


To jde těžko, napsat písničku smutnými prsty. (Elton John)
Ti praví lidé, kteří doopravdy milují, žijí na druhé straně zdi. (Roger Waters-Pink Floyd)
Nezbyl nám žádný smích. Všechen jsme si ho vysmáli. (Paul Simon)
Lepší je vyhořet, než zvolna zrezivět. (Neil Young)
Všechno je jako sen. Ale jiný než ten, který se nám zdá. (Donovan Leitch)
Chraň si své vzpomínky. Jsou to jediné, co ti zůstane. (Paul Simon)
Život je prostě kolotoč. Netrap se, když jednu jízdu zmeškáš. (Donovan Leitch)
Jsme modří ptáci. Zpíváme, docela sami na pustém ostrově. (Paul McCartney)
Štěstí je puška s ještě horkou hlavní. (John Lennon- Paul McCartney)
Jsem ryba a ty jsi moře. (John Lennon)
Někdo nevysloví „Miluji tě“ za nic na světě. A přitom si jak dítě úpěnlivě přeje, aby to mohl říkat.  (Paul Simon)
Tvůj hlas mě uklidňuje, ale slovům prostě nerozumím. (John Lennon- Paul McCartney)
Kdo hledá cestu zpátky, musí jet nocí ne černém koni, sám a sám se svým strachem. (Neil Young)
Napůl jsme pořád jinde, jenom nevíme kde. (Paul Simon)


3) „Pro tebe lásko“


Ráno jsi vstala
a světlo do očí ti padlo.
Ráda jsi spala,
celej den a celou noc.
Modrý je nebe, černá je zem.
Cena za tvůj smích,
teď přichází,
život nachází.
Pro tebe drážděnou na hrázi.


Život můj je cesta ke stínům tvý duše.
Život můj je písečná bouře,
která tě štípe do očí.
Očí temných a hlubokých jako noc,
ve které mi tvoje rty běží na pomoc.
Do vlasů tvých zavazují mě touhy,
hluboký a dlouhý.
Jemnou kůži máš,
koukám na ní,
když si šaty svlékáš.
Jsi konečně nahá.
Touhu mám,
hladit tvý ňadra.
Do vlhkýho klínu,
chci ti jazyk dát,
a vrcholem něžnosti tě obdarovat.


Hladil jsem ti vlásky,
když s životem jsi se prala.
Říkali mi noční hlásky,
že oči tý krásky,
zůstanou v mém srdci.


Válka
Srdce rozbila jsi mi kulkou z nejtvrdší ocele,
láskou byla tvá střela,
která pronikla mou hrudí.
Padnul jsem na kolena,
a prosil tě o odpuštění.
Podala jsi mi ruku
a ještě tisíckrát vystřelila.


Vždycky, když se na tebe podívám,
vím, že jsi pro mě všechno.
Vždycky, když tě potkám,
milovat bych tě chtěl
od rána do noci.
Vždycky, když tě držím
věci, co se kolem dějou
padaj mimo mě.


„KONEC“
Nic nekončí, tak jako láska věčná je,
tak i ty vstoupíš do ráje.
Duše má je nesmrtelná,
stále k sobě tebe hledá.


 Nechci už dále psát,
chce se mi totiž hrozně spát.
Ještě než upadnu do snění,
přečtu si knížku poslední.
Život můj bude kniha má,
a já se podělám.


Tento odstavec přeskočte!
Dřív než si gumu nandám,
do očí děvky se podívám.
Peklo mě nepotká,
ona to umí,
umí ho postavit.
Zvracím z okna a ona zvrací se mnou.
Dělám jí to a ona stále zvrací z okna.
Konečně stříkám a ona stále zvrací z okna.
Kouří mi ho a stále zvrací z okna.
Seru na ní a ona stále zvrací z toho zasranýho okna.
Lížu jí řiť a ona se posere.


Jestli se někoho dotkne vulgárnost některejch slov ať si vylíže…! (Pozn. autor k 27.2.1997)
Napsáno během roku 1996 


NOČNÍ DÉŠŤ

Básně z roku 1997


Noc
Černá jizva života vpadla do prostoru
Řekni mi, řekni jak dobře mě vidíš

Když jsem viděl tvoji tvář
Když jsem viděl tvojí duši

Je černá moc plná hvězd
Ten čas kdy se zamiluješ

Když jsi políbila ten strom
Když jsi se dotkla nebe
Chtěla jsi, aby slunce svítilo
a ty jsi se nikdy nezamilovala
Ale i přes tu černou, tmavou noc
se milujem

Když jsi se mazlila s kapkami deště
ten nůž v břiše
necítila jsi ještě
Necítila jsi hrůzu lidí
Necítila jsi psů vytí
Ten pes co lidi pokousal
Měl kocovinu
a kocovinou se nudně
válel v bahně


Noční déšť
Vstala jsi
postel plná kapek krve
včera pršely kapky krve
Byla to moje krev

V tom zrcadle
měl jsem to bejt já?
Zrcadlo rozbil jsem
a pořezal si ruce
a pak spal s tebou v posteli

Tmavá, černá noc
propadli se
přivřený víčka mejch očí
nedýchám
vztahuji ruce k Bohu
včera pršeli kapky krve

Tančil jsem rád v dešti
ale pršeli kapky krve
Byla to moje krev

Hudebník stál sám v tmavý, černý noci
Jeho klavír hrál
Nemyslel a přece hrál
Hloubka noci ho fascinovala
stál tam sám
a z nebe kapaly kapky
ale pršely kapky krve
Hudebník tam stál sám
Byla to moje krev


Koupelna
Já hladila tě
byl jsi otočen zády
Říkal jsi
nikdy nekončí
láska tvá
Já hladila tě
Potom vstal jsem
otevřel oči
obrátil se k tobě
a kříž podal ti
Páteř tvá
křupla jen
Hmmm…


Sbírka pravd

To je láska?
Narodily se ruce v krvavý černý rakvi
Narodil se cit
Narodila se láska a chtíč, šahat ti na ňadra
Narodil jsem se a ty jsi mě držela nad tou rakvičkou, plnou dětskýho pláče
Držela jsi mě za ruce a za srdce
Ten malý kousek kamene, kterej jsem měl v hrudi
Chytila jsi ho a zahřála tepem svý duše
Najednou začal ten tvoreček žít
Už neplakal, nepomočoval se, smál se,
zamiloval se

Poprvé však otevřel oči
Viděl, co je lásky kolem něj
Viděl tvý krásný oči jak mu čtou život
Viděl tvý hluboký oči a cítil, že nemá duši
Neviděl lži, zradu a strach
To vše poznat měl, až za čas

Jednou jsem koukal na svět bez mlhy
Noční krásky potkával jen ve snech
Proč najednou vidím zradu, lži a strach
Proč poznat dítě muselo jen lásku
Ztratilo rakvičku od pláče a kapky rosy osídlily slunce
Dnes zkusilo i chůzi

Život se mu stále krásný zdá i když to o něm neříká
Žít se srdcem v cizím těle
chtělo se mu

Vzala jsi ho do ráje, kde jen dýchat může
Umřel by bez tvých očí a tepu duše
Život dala jsi mu, bez slov lásky
On však překonal to a narostly mu vrásky
Šťastnejší ale byl

Jednou odešla jsi a dítě samo bylo
Vrátila se a já rakvičku pod postelí našel
Sotva bouchly dveře, naplnil jí pláčem
Jen mrtvolku našla

Ucítila náhle, že láska v pláči byla
Všude kolem ní jsou slzy dítěte,
kterýmu nedala ani jméno.


Jízda
Nadechl se
spustil srdce stroje a rozjel se
burácející motor hřál jeho srdce
silnice ubíhala pomalu
rychlostí si reguloval tep krve v žilách
jakoby duše splynula s tělem
jakoby splynula s řevem
letěl dále krajinou


Našel
Našel jsem trávník plný omylů
Našel jsem místo k počinu
Našel jsem soucit a ochotu


Řekni mi, je to láska
Díval jsem se do tvých očí
a cejtil, jak se svět kolem nás točí
Tak řekni mi, byla to láska
Potápěl se v hnědých vlasech
a držel tě v pase
Tak řekni mi, byla to láska
Bláznil jsem a maloval
na zeď tvoje ňadra
Tak řekni mi, byla to láska
Nespal a řval,
když jsi u něj nebyla
Tak řekni mi, byla to láska
Trny v srdci mě píchaly
krásná bolest pohltila moji duši
Tak řekni mi, byla to láska
Život svůj upsal jsem jen tobě
proto neplač na cizím hrobě
A když se tě zase zeptám
Tak řekni mi, byla to láska
Odpověz: MILUJU TĚ!


Tvoje oči
Koukal jsem do tvých očí a viděl lásku jak se ti v nich leskne.


Dopis…
Od tý chvíle, co jsem tě poznal
změnil se můj život
změnil jsem se já
poznal jsem, co je láska
začal jsem milovat
Chci, aby tvoje oči dál hledali moji tvář v davu
Chci ti pořát dávat lásku a porozumění
Chybíš mi!
Bolí mě srdce a nevim jak dlouho to vydržim
Chtěl bych tě objímat, líbat a dávat ti teplo


Upřímnost
Přišla jsi jednou ke mě
podívala se mi do očí
Byl v nich oheň


Jako
Chci udělat všechno
chci odletět, shořet a zemřít
proto, abych byl s tebou
Lásko já tě chci
jako noc  hvězdy
Ty víš, že tě potřebuju
jako nebe potřebuje slunce
jako láska potřebuje bolest
Mojí krev, mojí lásku
to všechno ti chci dneska v noci dát
Já spadnul dolů
pro touhy,
ale vše je zase dobrý
Vzpomínáš na ty časy
kdy jsem říkal slova
Byly to slova, který se zpívaj v písních
Říkal jsem ti,
že tě nikdy neopustím,
ale opouštěl tě každý den
Není, pro co bych chtěl umřít
Jsi to ty!
Jako rosa po ránu
jako foukající vítr
jako hřmění bouřky
jako …


Změna
Jednou se obloha otevřela a padal z ní déšť


Open
Křičel jsem, když jsem tě potkal
teď je čas, abych tě oslovil
Teď nastala ta chvíle
kdy je čas na naší lásku
Tlačíme se v okně
a ve vnitř nám něco utíká
Ať dělám co dělám
všechno zůstane při starym
Tak mě polib a uvidíš,
že okno nemá mříž
a duše stejný jsou
Pláčou spolu pod jednou oblohou


Chytil jsem vítr,
kterej ti foukal do vlasů
Chitil jsem tvoje rty
čekající ma polibek


Jednou, když stříleli vězně lásky
dostala se ta zpráva i k nim
Podpálili město,
a mi zůstali v ulicích
Jsou tam dvě duše
Jsou tam dvě těla
Jsou tam čtyři oči
Jsme to my


Květy
Zvolila jsi si cestu životem
byla to tvoje volba
trny a rozbitý sklo na zemi
když jsi se procházela bosa
Nastala chvíle změnit
trny v květy růží
sklo v lidskou kůži


Slepec
Jsme zamilovanej,
ale nevidím tvojí tvář


Potkal jsem dívku s hnědejma očima
měla krásnou postavu a duši
Hladil jsem její jemnou kůži
a ona vzdychala


To, co je tma
Když už jsi sama
a svět se ti propadá
Vzpomeň si na mě
a rozděl se se mnou
o tvojí bolest a pláč
Zbav se obav z velikosti života
a podej mi ruce
dřív než příjde potopa
Budu s tebou stát
i ve špinavý stoce
a tvoje srdce budu věčně hřát
Neboj se sklonit duši svou
do mojí náruče
Neboj se vnímat věci
tak jak jsou
Neodvracej něžnej pohled
když se ti dívám do očí
Nespadneš na zem
a hlava se ti netočí
Chci, aby tvůj pohled na svět
byl pořát ve znamení růží
Chci, aby mohl jsem
hladit tvojí kůži
Teď už neplač v koutku
na zelený louce
Jdi mezi květiny
a pozdrav slunce


Smysl chtíče
Příběh ten začal,
když modrá byla obloha
Měl špinavý ruce
a život šel dokola
Motala se hlava
v náručí stínů
Ruce, ty kamené už nebyly
dotýkaly se tvých vlasů
hladily tě v pasu
a potřísněné rty od ostnů růží
líbaly tvou kůži
Měl ramena chlapa
co tne hlavy sekerou
Měl ocelové oči
ale v srdci tmu
Podala jsi mu květinu
a on se pořezal o lásku
Zalekl se tehdy bolesti,
která s něžnými doteky sílí
Nevěděl, co mu duši opíjí
Bránit se začal až později
zabodl sekeru do zad
a čekal, až se tělo rozdělí
Stála jsi s ním,
když už dech mu slábl
Zabodla klín
a vyndala jeho duši
Hladila polomrtvé tělo
rozdělené na dvě části
Žilo,
stále dech výřil prach
Jí to ovšem nestačilo
Ctěla jsi přece víc!
Svázala obě části řetězy z trávy
potřísnila ránu tekutinou z pochvy
Chtíč náhle pohltil jeho smysly
Souložící pár, pak trpaslík rozsekal sekerou…


Křídla a volnost

Pláč a slzy

Život a smrt

Láska a bolest

Básně z roku 1997


Sám
Je to krvavý zrození
ve světě lží a lásky
Je to dlouhý bloudění
když tvoje srdce hoří
A je tady mnoho lidí
který se jen koukaj a závidí
Závidí nám křídla andělů
ty ze slámy a vosku
Za sebe se nestydí
mají prázdno v mozku
Můžeš je slyšet
Oni necítí tu tvojí bolest
když do pekla se chystáš
a čekáš (až tě zavolaj do nebe)


Následník
Chtěl jsem psát písně srdce rvoucí
napsal jsem pár slov bez významu
abych chytil dívku v krvi tonoucí
abych zneuctil tu pannu

Skočil jsem tam po hlavě
o trny lásky se pořezal
ona se tvářila bezbranně
nožem jsem jí podřezal

Byl to konec mýho trápení
řekla,
že od života utekla
bylo to jak mámení
Já poslal jsem jí do pekla

Tak jako teď píšu řádky cizí krví
Bůh slíbil mi, že mi o ní poví

Já nepřežil těch pár dní
co moje srdce chřadlo
vydal jsem se za ní
a podřezal si hrdlo


Už to víš?
Už jsi někdy snědl zvratky
když byl jsi ve společnosti děvky?
Už jsi sténal nad láskou svou
když přišla nametená tequilou?
Už jsi plakal nad hrobem svých blízkých
když čas běžel na hodinkách líných?
Už jsi sral na lidi z vejšky
a ukazoval jim svoje výměšky?
Už jsi padal do vody
když nálada šla do pohody?
Už na nebe jsi se v noci podíval
když měsíc svítí a nikdo ti nelhal?
Už jsi ležel v rakvi svý lásky
když hladila ti jiná vlásky?
Už padal na tebe studenej déšť v noci
a za rohem smáli se ti vlci?
Už onanoval jsi na střeše auta
s rukou cizího parchanta?
Už víš proč věci naj jenom konec
když se zamiluješ?
Už nechceš dívat se lidem do očí
a podávat jim ruce od moči?
Už nechceš líbat jen stíny
ale ženský klíny?
Už víš proč se země točí
a vesmír nikde nekončí?
Už neměl jsi někdy sílu znova vstát
a svojí lásku bouřlivě pomilovat?
Už napadlo tě
proč jí říkáš kotě?
Už narodil jsi se
když bylo zatmění slunce?
Už podala ti ruku
a zabodla ti nůž do krku?
Už lítat jsi se učil
s láskou v srdci?
Už nemůžeš si dál vymejšlet lži
protože tvoji posluchači odešli?
Už víš proč se tě na to všechno ptám
já ti tedy odpověď dám.
„Žiješ, už to víš?“


Kde je láska
Přišla a hned vrátit se chtěla
když začal jsem jí říkat,
že jí miluju už od večera
a chtěl bych se naučit lítat
Držel jsem jí na řetězu
jeden den a jednu noc
ale ona namísto řevu
křičela o pomoc
Lásku dávat jsem jí chtěl
tu noc a jeden den
Nenašla ale mojí cenu
a tak pustil jsem jí ven
Seděl jsem a ruce mi spadly do klína
proč je zima


Já snil o neskutečnejch filmech
v kterejch jen pravda vítězí
Zrodil jsem se ale do světa
kde dotek jsou jen slova
Zdálo se mi, že láska nikdy nekončí
a s jednou dívkou budu jen spát
Když podíval jsem se do zrcadla
toho, kdo mě miluje, jsem neviděl
Spadnul jsem dolů jen pro tebe
teď vím, že padat na kolena se nevyplácí
Miloval jsem a prosil
v místnosti o dvou stěnách


O těch věcech jsem jen snil
a jen v lásku věřil,
když jsem byl už daleko
od svýho domova a lásky
Chtěl jsem spát v posteli plný trnů
tak pojď se mnou dolů
Tak se rozhodni
než budu myslet na smrt


Teď zavírám oči nad životem
ale vidím to co jsem chtěl
Chtěl jsem spát v posteli plný trnů
chci to vše uzavřít
a do tý postele tě sebou vzít


„Někdy si stoupnu k oknu a dívám se do prázdna.“


Skleněný oči
Včera jsi mi řekla,
že život jde do pekla
Já poslouchat chtěl
tvoje slova pláče
(Miliardy slz padaly z těch očí nevinejch)
Kdo je tvůj přítel a kdo ti věří
odpověď hledala jsi v peří
Pohodlný postele na lásku
obklopily tu mojí krásku
A já tam stál opodál
přes sklo jsem se díval
Viděl jsem jen skvrnu lásky
co jí rozcuchala volnost vlásky


„Všechen ten čas, co jak voda plyne, chtěl jsem strávil jen s tebou. Ale láska mi v tom bránila.“


Naděje
Vidíš moje zasněný oči
jak se svět točí
Koukni se do nebe
je tam nová hvězda
která ti říká:
„Nikdy neříkej umřu
nikdy neříkej ne,
když lásku cítíš“
Můžeme spolu běžet
po poušti bez oáz
Kdykoliv se můžeš podívat nahoru
a jsme ve vodě až po pás


Poslední
Kdo chtěl někdy běžet za sluncem
Kdo se chtěl někdy prát s životem
Ten, kdo to zkusil
teď už ví,
že není na světě poslední.


Věřím
Umírá mnoho životů
co snily o cestě
Umírá mnoho životů
co jsme měli
Mrtvej chlapče
já věřím,
že už brzo bude čas
na to začít bojovat
Věřím.


Rozhovor
Byla jednou jedna dívka
já dal jí vše, co jsem měl,
že oheň to spálí, nevěděl
Obraz světa v jejích očích
pro ten žít se mi zachtělo
Rozmetal sny v oblaka pláče
Mezi prsty to vše proteklo
Čas, ten krvežíznivý společník
zabránil mi v chůzi vzhůru
a kráska proměnila se v noční můru
Byl to den, kdy slunce zapadá
mě se ale jiný najednou zdá
Viděl jsem věci krásnější
teď každý člověk šedou barvu má
a slunce pro mě nevychází ani nezapadá


Spadl jsi dolů, žít už se ti nechce
máš žízeň po krvi,
ale tvoje srdce buší křehce
Láska nestojí za život na hnoji
Dívek co bys miloval
záviděl by ti i sám Pán
Pro jednu cizí duši
tvoje tělo neumře
Tak něco dělej
a neseď na poušti
Lidi se stále jen opouští


A co když nemáš pravdu
Co když za lásku život se musí dát
Co když milovat můžeš jen jednou
a pak si žíly podřezat


To jsou jen řeči z nudy
že se nestydíš za svoje názory
Já nevěřím v lásku bez konce
Já každou takovou
zašlápnu jak mravence


Jestli si myslíš, že takle může člověk jít dál
tak jsi nikdy opravdu nemiloval
Až přestanu tu dívku nekonečně milovat
chci usnout a navždy spát.


Proč
Proč žiju:
Pro jeden sen, jeden život, jednu lásku, jednu dívku
Proč nežiju:
Protože nemám sen, lásku ani dívku, kterou bych miloval
Proč bych žil:
Pro každý východ a západ slunce, vítr ve vlasech, pro tu dívku, který se můžu dívat do očí, milovat a snít sen
Proč umírám:
Pro jeden sen, jeden život, jednu lásku a dívku, kterou miluju


Láska neí sex
Láska neznamená být s někým
Láska nejsou jen slova
Láska není jen cit
Láska je to vše a ještě něco víc.


Potkal
Včera jsem potkal dívku
šla po ulici
Promluvil jsem na ní, slova jako déšť padaly
Řekla:
„Víš, jednou jsem byla opravdu nešťastná a chtěla jsem se zabít.“
Přivřel jsem víčka, slzy z nich netekly
Pocit, jak když jsme z pekel utekly
Zůstal jsem tam stát, jen tak, díval se do nebe
Byl najednou sám, mlha všude kolem
Začalo pršet. Otevřel oči. Kdo to zase na mě močí.


Sny
Život není o lásce
Život je o létajících koních,
kteří usedají na neviditelné stromy z hlíny,
o překrásnejch můzách úmělců,
o tom jak se učí rýmy.
Život není bláznivej, není šílenej,
protože hloupost lidí se ztrácí v hlouby noci a měsíc,
ten, který to vše sleduje, pláče a pláče.
Je smutný, nemůže k lidem,
kteří by se o jeho záři spálili,
je stejně studenej.
Když dva pod hvězdnou oblohou tekutiny vzájemné přitažlivosti si vyměňují,
padá na ně sníh
Jsou bílí,
a stopy v zemi splynou s oblohou,
černou jako lidská duše.
Ráno to vše probudí
a každý se rád zbaví ostudy.
Už to ale nejde.
Něžné pohlazení slunečních paprsků pomůže zapomění
a špinavé ruce se useknou ostrým sekáčkem na maso.
Nikdo nic nepozná,
když v zrcadle se prohlíží.
Je bez rukou,
bez hýždí,
bez tváře, na kterou se těšil:
„Možná, že jsem zhřešil?“
Dvě černé tečky, to jsou oči.
Dívají se, ale mlčí, nebo močí?
Vedro.
Znavené tělo člověka po souloži upadá do snění.
Sen ho i probouzí.
Je v místnosti o dvou stěnách, kde dveře za zrcadlem nejsou vidět.
Běží.
Chce utéct z vězení.
Běží sám proti sobě.
Je v hrobě.
Hlína všude kolem.
Klíčí zde zahrabaná semínka a probouzí se k životu,
aby z nich za pár chvil vyrostly stromy,
které malý člověk ulomí a zapálí v oheň.
Ty dlouhé větve tam ale zůstanou,
nebudou vidět.
Létající koně na ně usednou
a promění se v můzy umělců,
kteří je utopí v papíře.


Je to špatný,
je to ve mě, takovej prostě jsem.
Zahoď svoje boty špinavý.
Nikdo není divokej.
Všichni si ukousnou hlavy.
Srdce se pak po zemi budou válet.
Jednou za tejden přijde úklid.
Černé postavy nasypou lidské duše do igelitových pytlů a spálý je spolu s ostatním smetím.
Já tam budu sedět.
Budu nahý,
ruce od krve.
Budu slepý
s kudlou v břiše.
Mě to ale nebolí.
Spokojeně se usmívám.
Konečně je jedno kam půjdu.
Všude bude tma.
A když přijde člověk a dýku z hrudi mi vyrve,
otevřu slepé oči a řeknu,
ať tisíckrát ještě bodne.
Až bude moje tělo roztrhané na cáry,
stoupnu si před zrcadlo.
Přestanu být slepý,
spatřím svojí duši.
Je stejná jako včera.
Divné.
Kouř,
vítr si s ním hraje,
mění tvar a hustotu.
Je chvíli černý,
chvíli bílý,
je černobílý.
Děsí mě představa další dlouhé noci bez barev a nudy.
Zítra budu zase rudý, černý, bílý.
Je to špatný, je to ve mě, takovej prostě jsem,
je mi do smíchu.


Zítra budem zase opilí
v náručí stínů potácet se krajinou
Zítra budem zase naivní
jako slunce před východem
Na kolejích, které vedou do nebe
pojedeme stopem
Pojedeme nahoru,
tam, kde končí barovej stůl
Zítra budem zase opilí
východu slunce se bát
a na kolejích do nebe
klidně budem spát
Zítra budem zase opilí
koutkem oka pozorovat
jak se blíží vlak
jak nemůžem vstát
jak zbytečný je se rána bát
Zítra budem zase mrtví
na cestu se vydávat
a v náručí stínů potácet se krajinou


Je to už dlouho,
co naposled jsem se Ti díval do očí.
Jsou to jen vzpomínky,
ty, co člověk nezničí.
Je to chvíle,
kterou jsme pro sebe měli.
Milovat se lidi učí
my tu šanci probděli.
Teď se dívám do jiných dveří
dveří do nebe,
ty Tvoje jsem ztratil
jejich klíč už nemám u sebe
Rezne časem v koutku duše
tak jako láska
Pomyslná střecha praská
a déšť tu rez odplaví


K Narozeninám
Až všichni kamarádi, milenci a přátelé
Ti budou k narozeninám přát
Až opuštěna budeš,
když budou se o Tebe prát
Až ráno po noci probdělé
stáhneš nohu z postele
a všichni Tvoji andělé
budou klidně spát
Půjdu tiše po špičkách,
jako opožděný host,
s kytkou růží pro radost
ve snech Ti blahopřát


Neumim moc věcí výjádřit řečí a pohyby
proto kreslím černou tužkou
na zeď svý pocity
Až jednou půjdeš okolo těch stěn,
co snad někdy promluvý
a řeknou Ti:
že jsem pořát s Tebou,
tak jim věř
ty stěny to ví!


Alkohol

6.4.1999


Dnes v noci ještě nebudem umírat
dnes večer v alkoholovém opojení
budem životu podlíhat
Tak jako včera, dnes i zítra
pouštíme žilama krev,
aby rudý byly naše duše
Tenkrát, když jsem poslouchal rock n´roll
chtěl jsem lítat
chtěl jsem líbat
řítím se nocí a tmou jako kulovej blesk
upadám do snění
upadám
spolu s můzami všedních dnů
upadám dolů
do pekel
kde jen ďábel chodí spát
a my si musíme se svým osudem navěky hrát
Až jednou příjdeš mezi nás
možná poznáš
proč jsem tak rád do úst smrt si lil.
Čekal jsem na den, kdy slunce zapadá a já s ním jdu spát
Čekal jsem dny, měsíce, roky a moci
nemohl jsem si pomoci
vydal jsem se ke slunci


Práskněte do koní, moji bratři
osedláme svý pekelný oře
a udělá nám to dobře
aby onanie života v cizí černý kůži
pohltila naši duši
vydáme se na cestu
znáš jí a jel jsi tudy už tisíckrát
protože obzor před tebou stále utíká
tak vosol tlukot svého srdce
ten co svýráš pevně v ruce
a nech, aby ti vítr zacuchal vlasy
bratře
usedni na jízdu na okraji


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *