Moje první větší stavba motocyklu vznikala více než tři roky. Vše začalo ještě na škole, kdy jsem jezdil na ČZ 175 a překopané ČZ 250. Mým snem byla už tenkrát mašina radikálního stylu chopper sedmdesátých let. To znamená tvrdý rám, nízký posaz, vysoký krk řízení a dostatečně dlouhá podražená přední vidlice.
Peníze na lepší stroj samozřejmě nebyly, a tak se začala realizovat myšlenka stavby za minimální náklady. Základem musel být motor za „pár babek“, ale dostatečně exkluzivní, velkého objemu a čtyřtaktní. Řešením bylo použít nějaký starý pohon z veterána. Po pár měsících od zrození nápadu a usilovného hledání vhodného, levného agregátu na burzách se mi podařilo objevit ideální kousek. Byl jím spodový motor z belgického motocyklu FN o objemu 500 ccm z roku 1930. Jednoválec byl bez karburátoru, spínání spojky a zapalování, ale jinak vcelku kompletní za tři tisíce korun.
Základ stavby byl tedy doma a mohlo se začít s výrobou zbytku. Rám vlastní konstrukce byl původně navržen na počítači, ale nakonec byl vytvořen z toho, co bylo doma. Je třeba upozornit, že vše vznikalo ve sklepě činžovního domu. Krk řízení jsem vyříznul z rámu Jawy 250 a ostatní trubky na něj prostě přivařil. Díky dodržení základních úhlů bylo dosaženo docela slušné přesnosti.
Motor byl pak vsazen do nového tvrdého rámu, aby mohl ožít. K tomu mu dopomohl karburátor Jikov z ČZ 175 a ruské magneto neznámého původu. Díky své jednoduchosti a nezničitelnosti rozvodu SV neměl starý mechanismus s probuzením větší problémy. Mašina tak měla zaručený funkční pohon a mohlo se přistoupit k postavení na kola. To probíhalo během poměrně dlouhého období. Po pár neúspěších s konstrukcí zadního kola jsem nakonec u kamaráda na půdě objevil jeho staré dílko. Byl jím automobilový ráfek z Felicie do kterého napletl střed z ČZ. Díky jeho daru měla moje stavba konečně kompletní zadek osazený auťáckou gumou Michelin 165/13.
Pak nastala znovu dlouhá přestávka v dokončování stroje. Během ní jsem pouze pořídil za sto korun nádrž z DKW, která vypadá jak sporstrácká, udělal sedlo, spínání spojky a přimontoval kastlík jehož základem je plechovka od Primalexu.
Problémem se pak stala dlouhá přední vidlice. Její vlastní vahadlovou konstrukci jsem měl sice nakreslenou, ale neměl možnost jak jí v té době zhotovit. Po měsících čekání tak nezbylo než sáhnout po jednoduchém nastavení Jawáckých vidlic, což nebylo při namontování příliš stabilní řešení. Předek byl dokončen pořízením a zrenovováním kola 19“ z veterána ČZ 150.
Od prvního zářezu do trubek po první vytažení mé stavby v základním laku na silnici, uběhly už tři roky. Během té doby jsem vystřídal Čízu za Jáwku a tu pak za Hondu VT600 Shadow, kterou jsem už také překopával. Ale touha po vzkříšení starého snu byla neodolatelná. Takže jednoho deštivého jarního dne zaburácel jednoválcový motor a já ručně zařadil jedničku a rozjel se. Ten pocit, kdy jedete na mašině vlastní konstrukce se nedá s ničím srovnat. Fena, jejíž název vychází ze značky motoru FN, byla tedy na světě. Po první jízdě následovalo ještě několik dolaďovacích. Z počátku jsem si musel zvyknout na řízení, protože je zde plyn a ruční řazení „fichtláckým pístem“ napravo a spojka se zadní nožní brzdou nalevo. Pak putovala mašina znovu do sklepa, kde jsem ji do šroubku rozebral. Motor osadil novými ložisky (místo originál 70 let starých), těsněním a celý stroj dostal povrchovou úpravu a byl znovu zkompletován.
S takřka hotovou stavbou choppera následovalo nespočetně jízd a na srazech získala tahle domácí stavbička velký úspěch. Každý rád poslouchal nízké otáčky motoru, které mají maximum už asi v 3500 za minutu a pozoroval ruční řazení tří stupňů převodovky. O mašině tak sice vědělo dost lidí, ale když se naskytla po dvou letech příležitost vystavit ji na prvním ročníku staveb a přestaveb motocyklů Czech Performance 2003 na pražském Výstavišti, neváhal jsem a Fenu přihlásil. Tenkrát už dost churavěla v garáži, protože jsem proháněl i další mašiny, a tak jí bylo dopřáno omlazení v podobě dodělání do finální podoby. Nestabilní přední teleskopická vidlice šla do šrotu a nahradila jí dávno vymyšlená vahadlová vyrobená prakticky za tři hodiny. Celý stroj jsem pak znovu rozebral a všechny součástky řádně vyleštil a nalakoval. Trochu poladění dostal i motor a byl osazen vlastním odlitkem bočního krytu s logem FN, jehož originál chyběl.
Hotová motorka v novém kabátě se pak skromně postavila, spolu s ještě jednou stavbou na které jsem se podílel, mezi nablískané stroje na výstavě. Já bral celou záležitost spíš jako recesi, protože vedle mojí stavbičky za zhruba 5 000 Kč stály jedinečné skvosty nejméně padesátinásobné hodnoty. Překvapením tak bylo, že po Harleyi na druhém místě zvolila odborná porota Fenu jak nejlepší stroj klasického stylu! Úspěch pokračoval zveřejněním snímku v ČMN a německém časopisu Performance Machine.
To byl důkaz, že nemusíte mít tisíce na splnění svého snu a majitelé bezpočtu domácích stavbiček například z Jawiček můžou být právem hrdí, protože vlastní výtvor je prostě něco víc…
